„Opium lidu“ — tak sovětské úřady nazývaly náboženství a spolu s ním náboženské svátky a zvyky jejich oslav. Všechny vánoční tradice nebyly jednoduše zrušeny, ale nahrazeny vymyšlenými. Místo autentických koled tak zazněly koledy o komunismu a Leninovi, komunistické hvězdě na vánočním stromečku místo Betléma, nebo o Dědu Mrázovi místo Mikuláše.
Vánoční dny byly speciálně vytvořeny jako pracovní a večer komunističtí aktivisté hlídkovali v ulicích a zaznamenávali jména všech, kteří slavili vánoční svátky. Došlo také k případům zadržení a zatčení. Nejznámější z nich je Uvězněná koleda z roku 1972.
Zatčená koleda v Kyjivě a Lvivě
12. ledna 1972 KGB zatkla účastníky vánoční koledy. Celkem 19 lidí ve Lvivě a Kyjivě. Mezi zadrženými byli mladí intelektuálové, včetně básníka Vasyla Stuse, literárního kritika Ivana Svitličyného, publicisty Vjačeslava Čornovila, básnířky Iryny Stasiv-Kalynec, umělkyně Stefanie Šabatury a filozofa Jevhena Sverstjuka.
— Ti, kteří měli být zatčeni (ať už tam ten betlém byl, nebo nebyl), už stejně byli na seznamech, vyšetřování už bylo v podstatě u všech provedeno a všichni měli být zatčeni. A my jsme nebyli disidenti, mnozí z nás ne. Byli jsme ukrajinští vlastenci.
Ihor Kalynec, spisovatel
Vánoční zákaz v Charkivě
Přes perzekuci koledníků se koncem 80. let objevila v Charkivě pobočka Svazu ukrajinské mládeže, kde zahájili každoroční tradici pořádání betlémů a koledování pro místní děti a mládež.
Foto: Jevhenija Sedneva.
Kostjantyn Čeremskyj, učitel spolku, vzpomíná, jak v letech 1982-83 koledovali po bytech. Tehdy byly komunistickými úřady organizované „rodičovské hlídky“, které při koledování stály u vchodů domů, aby tam nikdo nevstupoval. Represe pokračovaly, ale tradice koledování v Charkivě zůstala zachována.
— Snažili se to nefotit (vertep. — pozn. red.), protože to vše bylo bohužel sledováno a monitorováno. Všichni se oblékali, na rozdíl od loutkového divadla, do stejnokrojů šitých na míru, improvizovaného oblečení, dělali si představení pro sebe. Tuto tradici předali našemu kroužku. Zpestřili jsme ji, zmodernizovali a začali aktivně zavádět do života.
Kostjantyn Čeremskyj, vychovatel Spolku, lékař
Foto: Oleksandr Chomenko.
Zakázaná koleda v Kryvorivni
V sovětském období byla církev zakázána a s ní i vánoční koleda v karpatské vesnici Kryvorivni. Proto Huculové (obyvatelé Karpat) dělali vše potají. V horní části vesnice koledovali, aby to nikdo neviděl, protože úřady za to mohly trestat. Ve městech se mohly texty koled přepisovat a Ježíše nahrazovat Leninem, protože KGB pronásledovala koledníky.
Foto: Dmytro Bartoš.
— Lidé z vršku tančili u našeho kostela a někteří z obyvatelé Kryvorivni se tam k nim přidali a tančili u kostela téměř každý rok. A bylo to tak, víte, když slyšíte ten tanec, opravdu vás to nějak bolí na duši. Nic nebylo zakázané, nic takového nebylo, nic tak protistátního v těch koledách nebylo.
Ivan Zelenčuk, účastník koledy v Kryvorivni
Rozpuštění Malanky v Beleluji
V haličském Beleluji, stejně jako v sousedních regionech, v druhé pol. 20. století oslava Malanky byla zakázána. Místní říkají, že i když policie přišla rozehnat účastníky Malanky, jejich klubový manažer Mychajlo Herlib nabádal davy, aby neutíkaly, ale pokračovaly v oslavách. Nakonec obhájili svou vlastní tradici, i když později sovětské úřady muže předvolaly k výslechu a donutily ho napsat vysvětlující poznámky.
Foto: Artem Halkin.
— V té době jsem byl účastníkem Malanky, kvůli čemuž mě povolávali na KGB i na policii. V té době neměli rádi, když se lidé shromažďovali. Neměli rádi takové tradice. A musel jsem měsíc chodit na KGB, psát vysvětlivky, že v melankových obřadech opravdu není žádné náboženství.
Mychajlo Herlib, vedoucí klubu v Lidovém domě v Beleluji
